Přinášíme Vám básničky Jirky Hlávky, rozhovor s Alenou Chalupovou a recenze k představení Maryša na Národní přehlídce Krakonošův podzim ve Vysokém 2011 tak, jak vyšly ve festivalovém časopise Větrník.

 

Hlávka zcela mimořádná

I to s sebou život nese.
Jednomu se hlásek třese
při tom malém oznámení:
Tonda Koráb už tu není.

Člověku hlas zaškobrtá,
slzičku  - hned druhá – čtvrtá,
že už nebude žádné příště,
kdy by vstoupil na jeviště!

Vzpomínku mu zachovejme!
Ať je mu – tam – dobře, přejme!
On pak bude jistě rád
tam – nahoře – zase hrát!

 

Oficiální recenze hry:

Premiéru Maryši v Národním divadle v roce 1894 provázely zvláštní okolnosti. Krátce před začátkem zkoušek se vyměnil režisér, obtížně se dávalo dohromady obsazení, personál věnoval přípravě minimální pozornost, pro jinou práci se začalo zkoušet později (sedm až osm zkoušek) a nakonec ředitelství určilo termín premiéry na odpolední lidové představení. A přesto se zrodila hra, která patří k několika nejlepším v české dramatické literatuře. Především skvělými dramatickými situacemi plnými proměn a charaktery postav, jejichž jednání je nejednoznačné a dávalo při stovkách inscenací možnost různého výkladu. Od úzce osobního dramatu po velký obraz sociálního řádu vesnice ovládaného penězi v inscenační praxi pak od minimalistického řešení až k velké folklórní podívané.

Režisérka realizuje hru v účelně jednoduché dekoraci s průsvity do druhého plánu jako velký scénický obraz s pronikáním reálných situací, ve kterých herci jednají úsporně s akcentem na autentickou pravdivost. Hudba, zpěv a zvuky dotvářejí v duchu partitury autorů obraz vesnice,  v podání muziky a sboru  obraz efektivní posilující lyrismus představení.

Ale Maryša není jenom křehké vyprávění. Je to drama postav a situací, které je v prudkém životním střetu vedou k záhubě. A tak celá řada situací (rozloučení Francka s Maryšou, zoufalý boj Maryši o svobodu, setkání Maryši s Franckem po letech, Franckova výzva Vávrovi) až k závěrečnému dialogu Francka s Maryšou charakterizuje menší vědomí daných okolností jakoby vlastně nešlo o život, ale také ne o potřebný vývoj postav v průběhu příběhu.

Muzika a sbor svou funkci jakési výkladní skříně vesnice přestává plnit v zařazení do vlastního děje, ať kostýmem či jednáním působí nezaujatě bez čitelného vztahu k okolnostem, které hýbou celou vsí. Tak v závěru pak Maryša působí jako děcko nevědomé si příliš důsledků svého jednání při vraždě Vávry

V čistě a citlivě vyprávěném příběhu je znamenitou postavou pravdivý a bohatě charakterizovaný Korábův Lízal, Maryša  (Jana Glocová) má charisma, upřímnost, citlivost, bohatý vnitřní život, jen ji trochu sráží menší smysl pro vývoj a vnitřní proměnu postavy v průběhu času. Syrový Vávra (Zbyněk Háder) je zajímavým a nejednoduchým protivníkem Lízala, Francka i Maryši v osudových situacích.

Celkově je inscenace obrazem citlivým, zajímavým, velmi pečlivě režijně propracovaným, jen skutečné drama se nedostavilo.

František Laurin

Půdička

Bylo nám předvedeno zřejmě nejúplnější znění předlohy včetně scénických poznámek. Vzniklo velmi kvalitní představení s úctou k autorům, které však nenabídlo dramaturgicko-režijní výklad. Pro část z nás bylo představení pohlazením po duši, pro některé výzvou k hledání, jak na jevišti vyjádřit svůj nápad.

 

Rudolf Felzmann

 

V hlavní roli prapravnučka skutečné Maryši

Alena Chalupová - DS bratří Mrštíků, Boleradice
Paní Chalupová, povězte mi, jak se stane, že se soubor přihlásí do soutěže s Babičkou a postoupí s Maryšou.  Jak je možný udělat takovýhle kotrmelec, to mi prosím vás vysvětlete.

Abych pravdu řekla, já jsem původně zamýšlela jít do soutěže s Maryšou. Jenomže potom jsem si zase říkala, to bude hrozně čerstvý, protože jsme měli teprve premiéru. A protože máme takovou pěknou Babičku, tak půjdeme do soutěže s ní, řekla jsem si. A najednou, v ten stejný den, kdy jsme měli hrát, ráno za mnou přiběhla maminka představitelky Barunky, že onemocněla. A tak jsem vzala telefon a obvolala jsem všechny Maryšáky, že tedy musí hrát. A oni docela s nadšením, musím říct, ukázněně naběhli a jenom s malou zkouškou jsme šli do soutěže.  A dopadlo to dobře.

Jak zvládáte tak početný ansámbl, chodí na zkoušky pečlivě v plném počtu?

To snad nemyslíte vážně (smích)…tam jde především o ty hlavní postavy, zkoušeli jsme vlastně nejdříve bez zpěvů a hudby, a protože jsem alternovala hlavní postavy, tak vždy na té zkoušce někdo byl. A šlo to docela rychle. Teprve, když jsme měli téměř hotovo, postupně jsme přidávali zpěvy a hudbu.

Ono se vám to možná i lépe dělá, protože je to z vašeho prostředí a představitelka je vlastně spřízněná se skutečnou Maryšou – je to tak?

To nevím, ale máte pravdu, že představitelka Maryši je prapravnučka té paní Turkové, která si skutečného Turka (Vávru) vzala a vlastně dopadla na rozdíl od hry dobře.

 

Hlávka pátá...

Pátou rýmovačku píšu!
Začnu „ódou“ na Maryšu –
neb to pohlazení bylo
nám všem v sále – prostě milo
a slzička za slzičkou
vyrážela za písničkou.

Tolikrát už tady hráli,
že si je adoptovali -
je jim spolu příjemně,
maj se rádi vzájemně.
S velkou chutí ještě navíc
pijem víno z Boleradic.

Byli milí – byli skvělí,
škoda, že už domů jeli.
My ostatní štěstí máme,
že tu dále zůstáváme,
že ještě nějaký den
snít budem vysocký sen.

Počasí se nezlepšuje.
Prší, vítr pofukuje.
My se ale nebojíme,
na kus další se těšíme.
Zapomenem na tu slotu,
ráno půjdem na porotu.

Večer řekneme si jen –
sláva, zítra další den!