Aktuality

Ráno nás probouzí Maruška Sokolářová, která běhá po chodbě, mlátí zvonkem a vykřikuje: „Velká přestávka! Svačiny s sebou a procházet se po chodbě!“ Zda je to následek včerejší noci nebo se v ní probudila odpovědnost a pedagogické vlohy, se nám nepodařilo zjistit. Nicméně všichni jsme vstali a dostavili se na snídani a po ní honem do divadla. Jo, pořád prší.

Rychle do kostýmů a na plac. Věra Šmatlavová stojí poprvé na jevišti před opravdovým obecenstvem, takže je to její divadelní premiéra. A hned ve Vysokém. Po prvních minutách je nám jasné, že to nebude jednoduché (a to nemám na mysli to, že v hledišti sedí někdo z Ministerstva kultury). Studentské představení nese s sebou všechny znaky podobných akcí. Blikání laserových paprsků, hlasité komentování děje, posílání smsek či hraní her provází celou inscenaci. A tak ani člověk neví jestli je občasný potlesk oceněním naší snahy nebo jen další zlomyslností mladých diváků. Vydržíme to do konce a jsme rádi, že přes stálý potlesk nejde opona nahoru víc jak třikrát. Převlečeme se opět do civilu a rychle na oběd. A pak buď do postele dospávat nebo ještě někam skočit sbírat sílu na další dvě představení před porotou.

„Své“ ochotníky přijíždí povzbudit boleradický starosta Drahomír Hausner. Účastní se jak odpoledního, tak i večerního představení. Obě představení vychází výborně. Jenom ta únava. Mezi oběma je jen pár desítek minut na načerpání sil, kterých rapidně ubývá. Zvlášť Honza Koráb a Jana Glocová dostávají zabrat. Jana si stěžuje na modřiny, které se jí objevili na noze po „zásahu“ obou Vávrů. Podobně je na tom i Šárka Hosová. Vávrové se ukážou jako gentlemani, když před večerním představením od nich holky dostávají čokoládu. Přesto všechno hraje celý soubor jako o život. A je to poznat. Potlesk stále ne a ne končit. Večer zadní řady i stojí. Maryša dostává kytičku od Vávry z Brněnce (ti zde i v Boleradicích hráli před několika  roky svou proslulou Maryšu). Máme to za sebou a ostudu jsme rozhodně neudělali.

Bohužel hned po skončení představení nás opouští muzikanti. Musí se rychle zase dostat zpátky domů. Spolu s nimi odjíždí starosta Hausner a s ním i někteří další herci. Na slavnostním večeru na „Hasičovně“ je nás tedy tak polovina z těch, co byli na jevišti. Slavnostní atmosféra a přátelé, kteří se s námi přišli podělit o své zážitky z představení. A tak se můžeme oddat oslavám. Až do brzkých ranních hodin.  … ale režisérka nám to dovolila.

Více fotek ZDE.