Aktuality

Probouzíme se do deštivého rána. Na snídani někteří přichází poněkud později, jiní nepřijdou vůbec (že Pavle a Martine). Už na snídani se ruší výlet do Harrachova a také na výlety do okolí Vysokého nemá nikdo moc chuť. Někteří z nás navštíví místní kostel, jiní zase jen tak bloumají a vyplňují čas do oběda. Jirka Janda včera večer zaplavil Vysoké plakáty na naše pondělní představení a tak se Jana Glocová baví tím, že se fotí před každými dveřmi a nástěnkami s její fotkou. Když vstoupí do jedné restaurace, ozve se na cel lokál: „Hele, to je ta holka z plakátu.“ Tímto způsobem ji dělá ántré Pavel Svoboda.

Po obědě je ještě čas na jednu kávu a zákusek v místní cukrárně a pak už se musíme chystat na slavnostní uvítání na radnici. Mezitím dorazilo do Vysokého auto s našimi muzikanty, kteří do sebe rychle naházeli oběd. Před radnicí se nás schází přes čtyřicet. Takovým počtem se může pochlubit málokterý soubor. Hostes Kája nás představuje místnímu zastupiteli Radku Johnovi (pozor nezaměňovat s tím, kterého známe z televize, tento mu není ani trochu podoben). Dva zdejší malí „vrabčáci“ nám přednáší básničku. Zvlášť ta holčička byla úchvatná. Následují proslovy, dekorace pamětními plaketkami a dojde i na písničky. Nemůžeme nevzpomenout na Toníka Korába, který se tak do Vysokého těšil, ale nebylo mu to dopřáno. Tichá vzpomínka, slzy dojetí, přípitek a Slávinka mu zazpívá oblíbenou vysockou píseň „Tam na horách,“ aby věděl, že na něho ve Vysokém myslí všichni.

Z radnice se vydáváme k divadlu, kde už na nás čekají nejen davy lidí (v očekávání plodů jižní Moravy), ale také Krakonoš. Počasí se trochu vyjasnilo a přestalo pršet, ale kroje jsme raději nevybalovaly. Před divadlem se k nám přidává i Simona Stašová, která má odpoledne v divadle besedu. Okamžitě si ji adoptujeme a ona neprotestuje. Na balkón divadla vystupuje Krakonoš. Má úplně nový ohoz a i ta jeho řeč se mi zdá jiná než minule. Nechybí dechovka, milé vystoupení „Vrabčáků“ a mažoretky. Překvapeně ale zíráme na dvojici, která nás oficiálně vítá na festivalu. Selské oděvy, poněkud jiné než u nás, termoska s kafem – aha vítá nás „vysocká Maryša s Vávrou.“ Tak to je milé překvapení. Takže se všem odměňujeme písničkami, jablky, hrozny a samozřejmě burčákem. Ten chutná všem a někteří si přijdou  víckrát. Je jasné že my nikdy nebudeme mít při vítání před divadlem prázdno. Primáši hrají o sto šest, Jurka se dává do cifrování a překvapivě se k němu přidává Simona Stašová. Nebudu tady popisovat, komu to šlo lépe, ale sranda to byla. Holky se pak se Simonou fotografují a ona dostává od nás na památku knížku o boleradickém divadle a pozvánku na naše představení.

Většina z nás se po vítání šla podívat na besedu se Simonou Stašovou. Bylo to milé a vtipné povídání a Simona byla velmi příjemná. Aby ne, když už jsme si ji před tím adoptovali a byla tak vlastně naše.

V deset hodin večer se scházíme všichni v divadle. Soubor, co hrál před námi večerní představení už vyklidil jeviště a tak rychle nachystáme kulisy a rekvizity. Následuje zkouška příchodů a odchodů a některých scén. Zvláště bitka v hospodě dá všem zabrat. Pak se dozvídáme, že začátek dopoledního představení není v 9:30, ale už v 9:00. Chvíli se dohadujeme, ale nakonec se dohodneme, že to zkusíme stihnout o čtvrt. Do postele se všichni dostáváme až kolem půlnoci. Všichni …?

Více fotek ZDE.