Aktuality

Účast na Národní přehlídce Krakonošův podzim ve Vysokém nad Jizerou je snem každého divadelníka. Nezaměnitelná atmosféra i nádherné prostředí Krkonoš láká všechny do tohoto městečka, kterému vládne mocný pán hor Krakonoš. Ten drží svou ochrannou ruku i nad zdejším divadlem, jenž nese jeho jméno. Nám se podařilo probojovat na zdejší divadelní prkna již posedmnácté. Tentokrát s inscenací Maryša v režii Aleny Chalupové.

Zatímco režisérka vyrazila už den dopředu, protože si chce tento festival užít celý a bude tu až do konce, hlavní část výpravy vyrazila až v sobotu ráno. Odjezd se trochu opozdil,. Po příjezdu autobusu se zjistilo, že ten přívěs na kulisy a rekvizity je opravdu hodně malý. Bořa Veselý ho dokonce nazval příznačně „chlaďákem na burčák.“ A nebyl daleko od pravdy, protože i tento nápoj se v hojné míře do Vysokého vezl. Po pečlivém nakládání, kdy jsme se snažili vyplnit každou mezeru prostoru v autobuse i přívěsu, jsme nasedli a vyrazili. Cestou jsme naložili i čtveřici „hustopečáků“ (bohužel bez Merlíčka, kterému práce nedovolila jet s námi) a začali ukrajovat první kilometry dlouhé cesty.

Nálada v autobuse byla jako vždy skvělá. Nejdřív jsme se pokusili pustit si záznam Maryši z letošní přehlídky v Boleradicích s naším Tondou. Bohužel ve druhém dějství se nějak nechtěl domluvit přehrávač s dévédéčkem, a tak jsme si tam dali film o Boleradicích, který ještě někteří z nás neviděli. Skvělá podívaná. Je to fakt dobrý film.

Protože je čas oběda, zastavujeme v Litomyšli. Venku prší, je zima a nevlídno. Procházka po městě nás tedy moc neláká. Přesto se všichni rozprchneme po zdejším krásném náměstí. Někdo za zdejšími památkami, někdo na zákusek a kávu do kavárny a někdo si v krámku kupuje rukavice s motivem kostlivce. Při obědě nás zastihne zpráva, že odjezd se odkládá o půl hodiny. To proto, abychom neujeli těm, kteří se rozhodli jít si prohlídnout zámek. Žádný problém. Někdo si dá o jedno pivko navíc, další se po obědě vydají také na zámek. Ale jenom na nádvoří a na ochoz. Bohužel krásný výhled na město ruší vytrvalý déšť.

Z Litomyšle vyrážíme kolem třetí hodiny a pokud nepočítáme, že nás naše GPS vede místo přímou cestou dokola kolem celého města, nic důležitého se už nestane. Je to ale poprvé, kdy se do Vysokého přijíždíme z úplně opačného konce. Hned po příjezdu nás vítá náš hostes Kája Bárta ml. Od něj se dozvídáme, že jeho sestra Katka, která nám dělala po léta hostesku, a kterou zejména pánská část výpravy vždy tajně milovala, se nám vdala a má miminko. Jedeme se hned ubytovat na hotel Větrov. Trochu zklamání a roztrpčení nám přinese fak, že ne v hlavní budově, která je úplně přecpaná, ale naproti v ubytovně Sněženka. Naštěstí prognózy o tom, že tam bude zima, se nevyplnili. Naopak na některých pokojích je vedro k padnutí. Objevuje se režisérka Alenka Chalupová s Božou a také Honza Koráb s Libou Režisérka dává jasné pokyny. Dnes máte večer volno, zítřek je bez alkoholu a jde se brzo spát. Nevím, jestli to slyšeli všichni a jestli si Alenka uvědomuje, že zítra mají přijet muzikanti. To je téměř neřešitelný problém. Nicméně ji všichni slibujeme, že to tak bude.

Po společné večeři vyrážíme každý podle svého gusta za vírem divadelního života. Někdo do nejbližší putyky, někdo do divadla a jiní poznávat krásu tohoto městečka. Kdo navštívil večerní představení DS Klapý „Taneční hodiny pro pokročilé,“ je spokojen. Režisér Valeš nezklamal, jenom Alence Chalupové není jasné, jestli ta mladá herečka Valešová je režisérova dcera nebo žena. Pan režisér ji to ale osobně vysvětlí. Přece žena! Potkáváme se také s řadou přátel a je logické, že se to neobejde bez dlouhých debat. Některé se protáhnou až do brzkých ranních hodin. Ale takových, kteří to potáhnou dlouho po půlnoci, je překvapivě málo (přesněji pouze dva, že Jurko a Bořo). Většina je unavená z cesty a tak se postupně schází ve společenské místnosti na Sněžence. Na televizi se koukat nedá, protože tu mají jen německé programy, tak se hrají karty, povídá se a trochu popíjí. Prostě klídek a pohoda…

Více fotek ZDE