Aktuality

Milý Tondo,

když jsem byl vyzván, abych za Tebou pronesl poslední slova jménem všech boleradických divadelníků, roztřásla se mi, a to mi jistě věříš, kolena. Jestli totiž něco opravdu nemám rád, pak to jsou slohová cvičení popisující, či dokonce hodnotící právě uzavřené životy. Od toho jsou tu, podle mě, jiní a jinde. Ale jen tak Tě přece nemůžeme nechat odejít, na to se známe příliš dlouho a něco jsme spolu nejen „za hadrama“ vypotili.

Nejhorší bylo chytit první slova: skvělý chlap …výtečný člověk…poctivý herec…vnímavý kamarád…charismatické moravské dobračisko… Kdybys, Tondo, viděl tu hromadu zmačkaného papíru, určitě bys mě počastoval peprnou poznámkou…

Ale čím tedy začít, když každá z těchto Tvých jednoduchých charakteristik sedí?

A pak to přišlo samo, nejspíš jsi mně přes rameno napovídal, že to nemám přehánět, to jsi celý Ty. Pomoc a radu jsi vždycky rozdával jako samozřejmost. A tak jsem si hodil na papír noticku:  Muž širokých ramen a ještě širšího srdce… jistě, tohle sedí ze všeho nejlíp, řekl jsem si. Tělesně nepřehlédnutelný chlapák, to bezpochyby; ale velmi záhy každý musel zjistit, že Tvé srdce, Tvá duše má ještě mnohem, mnohem větší rozměr. Obsáhla vnímavost a posléze přátelství snad ke každému, koho jsi v životě potkal, i kdyby si to nastokrát nezasloužil. To byla Tvá velkorysost. „Nech ho, vždyť je ještě blbej“, jako bych Tě právě slyšel. A od velkorysosti už není daleko k rozdávání sebe sama, čemuž nejlépe slouží to, co bývá nazýváno službou lidem. Ano, nemluvě o přirozených součástech Tvého života – o rodině a hlavně o Tvé Jarce – mám na mysli to, čemu jsi byl celoživotně oddán: práci, zpěvu a divadlu. Určitě nepřeháním, když řeknu, že jsi byl z nás boleradických herců nejtalentovanějším. Takové to nadání od Boha, jak se často říká.  Jenže já dobře vím, jak poctivě jsi každou roli připravoval, jak jsi ji dřel, jak jsi o každé nové postavě přemýšlel, než jsi jí právě ve spojení se svým umem dal tvar. A že to bylo parádních rolí!

Neznám herce, který by s takovou vehemencí skvěle zvládal komické postavy – stejně jako charakterní. Naopak znám řadu lidí, kteří se dodnes rozřehtají, když si vzpomenou na Tvého Trepifajksla; na druhé straně nastane hluboké ztišení při vzpomínce na prohlédnuvšího faráře Zachara. To byla opravdová síla! A že jsem při tom mohl být i já a vyměnit si s Tebou na jevišti několik replik, to si budu napořád považovat za čest.

Je mnoho Tvých excelentních rolí, které si budeme připomínat, rolí, díky nimž řada lidí pochopila sílu a smysl dramatického umění a začala divadlo pravidelně navštěvovat. I tady nám všem, Toníku, budeš moc chybět a obávám se, že Tvou ztrátu nikdo jen tak nenahradí.

Za to všechno Ti, Tondo, jménem celého boleradického divadelního souboru děkuji. Bylo by toho hodně, co bychom měli ještě chlapsky probrat, sám víš, že nedořečeného a neodehraného zbývá mnoho, ale na to je lidský život, jakkoli zdá se rozměrný, příliš krátký. Chci věřit, že jednou budeme mít spoustu času všechno v klidu probrat a že takový ansámbl, jehož součástí už v nebi musíš být, takový se na Zemi nenajde.

Loučíme se s tebou, jako s člověkem neokázale, leč hluboce věřícím, také jazykem Ježíšovým :

Šalom, chaver.

Sbohem, příteli.

Poslední opona je jenom Tvá.

Poslední aplaus je jenom Tvůj.

Právem Ti patří.

 

21. 9. 2011 Stanislav Svoboda