Aktuality

Stejně jako Boleradice, které se nachází v malebné Velkopavlovické vinařské oblasti, tak i moje víska, městys dnes město, ale kdysi jen „trojdědina“ se nachází (ale již na okraji) oné zmiňované malebné vinařské oblasti. Přestože to k sobě máme, jak řekl kdysi jeden starší pán, co by kamenem dohodil a zbytek doběhl, tak v Boleradicích jsem vlastně nikdy nebyl.

O Boleradicích jsem slýchal jako o vinařské obci, kde lze ochutnat velice jakostní „kondenzované sluneční paprsky“, ale nebyl jsem tam. Nebyl až do doby, kdy jsem začal stavět sklep, kdy jsem hledal inspiraci a především někoho, kdo to umí postavit. Řemeslníka jsem sice nenašel, ale našel jsem jednu dámu, kterou jsem kdysi dávno znal.

Když mi potom vyprávěla o Boleradicích, tak jsem s velkou radostí zjistil, že v Boleradicích se hraje divadlo. Ochotnické divadlo. VÝBORNÉ ochotnické divadlo. Neváhal jsem ani minutu a přijal pozvání na divadelní představení. Měl jsem možnost navštívit několik představení a na tom posledním jsem objevil takovou nenápadnou pozvánku, na které se uvádělo, že se v Boleradicích koná XX. Divadelní bál. Pozvánku jsem si schoval a již jsem dál o tom nepřemýšlel.

Čas ubíhal a běžel a pozvánka ležela na pracovním stole a vrstvily se na ní další papíry, dokumenty výpisy z banky … a nic neříkala, pozvánka jedna. A když ta hromádka už byla velká převeliká, jak ta pověstná řepa, tak jsem ji začal „likvidovat“. A na co jsem nenarazil? Na pozvánku na bál. Kouknu na ni, kouknu na kalendář a co můj zrak nezří … ples je zítra. Pohled dal pohled, na kalendář jsem koukl a ejhle já mám v sobotu VOLNO!

Oslovil jsem přátele, zavolal známé do Boleradic a jeli jsme. Jeli jsme jako na „standardní vesnický ples“ (omlouvám se Boleradickým patronům). Jeli jsme s tím, že nám nic neuteče, že je to všude stejné. Možná bude předtančení, pustí se muzika z CD, zahraje místní nebo z blízkého okolí „známá“ skupina, že to bude taková „zábava v šolně“. Ale co, změna je změna tak jedem, až tam budem tak tam budem, „felk máme sychrovanej“.

Přijedem, zaparkujem, vystoupíme z auta a …. rána mezi „světla“ ! „Kde jste? Ples již dávno začal, zmeškali jsem polonézu !!!“ Tak to bylo přivítání v Boleradicích od naší známé. První šok.

Přijdeme do kulturního domu, vstupenky jsou zarezervovány, vše funguje. Paráda. A tak dostanu taky jednu, slosovatelnou. Kouknu. Druhý šok. Vstupenka vypadá jak vstupenka na bál do vídeňské opery.

Vstoupíme do sálu, přijdeme ke stolu a posadíme se. Začne hrát hudba. Třetí šok. Slyšet smyčcový orchestr na plese v „dědině“ (opět se všem boleradickým omlouvám). Nevídané neslýchané.

A od toho okamžiku jsem si již jen užíval a kochal se, tančil a užíval si. Krása, nádhera, paráda. Zkrátka slovy to vyjádřit neumím a tak jen si občas vzpomenu, jaké pohlazení po duši byl „boleradický bál“ a skoro jako na vojně stříhám metr na ten XXI.

A určitě přijedu a přivezu s sebou spoustu známých, kteří budou určitě stejně nadšeni jako já letos.

Děkuji vám divadelníci. Tleskám a vstávám a tleskám.

Děkuji Menda z „Trojsklepa“