Aktuality

V sobotu 20. dubna se po roce opět otevřela opona boleradického divadla souboru vídeňských krajanů, Vlastenecké omladině – nově si říkající VOmladina. Tento výjimečný divadelní spolek sjednocuje české Vídeňany již více než sto třicet let, přesto zažívá v posledním desetiletí nebývalý rozkvět.

Viditelnou změnou je výrazné omlazení nejen v herecké složce, ale i v repertoáru. Po loňské skvěle nastudované My Fair Lady drží soubor vysoké nasazení v náročné dramaturgii – letos tak přivezl rovněž nesnadný muzikálový kus – Bockova a Steinova Šumaře na střeše. Více než tisícovka repríz na Broadway, slavné americké filmové zpracování či trvalka na scéně pražské Fidlovačky s Tomášem Töpfrem a Eliškou Balzerovou v hlavních rolích, ale hlavně hořkobolný příběh rámovaný znamenitými melodiemi – to vše vzbudilo v řadách návštěvníků Divadla Boleradice velká očekávání. Původně nasmlouvané jediné představení bylo bleskově vyprodáno a přidané vystoupení jakbysmet. Enormní zájem tedy rozhodl o tom, že bude sehráno ještě jedno představení v rámci krajské divadelní přehlídky Jarní Sešlost Boleradice. I to je však již vyprodáno.

A jak se Vídeňští s náročným materiálem vypořádali? Patnáctminutový potlesk ve stoje po obou uvedeních hovoří za vše, neskrývané dojetí v hledišti a zpětně na jevišti bylo nejlepším důkazem mimořádného klimatu, jež se během představení v sále vytvořilo.

To vše také díky prohloubení již letité vzájemné spolupráce s boleradickým DS bratří Mrštíků. Hlavní roli židovského mlékaře Tovjeho totiž skvěle ztvárnil kmenový herec boleradického divadla Zbyněk Háder, ve vedlejších rolích se objevili i Jurka a Gábi Háderovi. Houslového „šumaře“ pak představoval Dalibor Petráš z cimbálové hudby Primáš. Taneční čísla znamenitě provedli členové strážnického folklórního souboru Demižón. Jednotlivé složky zkušeně sladil režisér vídeňských ochotníků Viktor Vaďura. Celkový dojem umocnily citlivě upravené sborové zpěvy podané s patřičnou energií a přesností.

Lze tedy říci, že krajanský soubor, působící v nelehkých podmínkách německojazyčného prostředí, opět prokázal svou životaschopnost. Rozrostl se o další mladé nadšence; a i tímto způsobem vytváří jeden z nemnoha pilířů vlasteneckého života a udržování českého jazyka v rakouské metropli. To je onou „přidanou hodnotou“, kterou musíme vždy oceňovat a obdivovat. Přejme tedy našim krajanům, ať se jim dílo dále daří a ať i do budoucna udrží takto vysoko nasazenou tvůrčí laťku.

Stanislav Svoboda

předseda DS bratří Mrštíků Boleradice