Tak a je za námi další divadelní víkend. V divadle se děly věci obvyklé i neobvyklé. V sobotu večer, jako obvykle, hrajeme představení Robin Zbojník - určitě pobavilo diváky. Zajímavostí je neobvyklá nabídka na zpracování jednotného vizuálního stylu od studenta ze Šakvic. Udělá nám to v rámci ročníkové práce. Dostal ode spoustu letáků, programů, dokumentů jak jsme to dělali dosud a slíbil co nejdříve poslat návrhy. Už se těším. Také nahoře v galerii je pěkná výstava výtvarných prací dětí z jihomoravských škol. Pokud budete mít čas přijďte se před představením podívat. Stojí opravdu za to. Budu se k ní muset vrátit zvláštní pozvánkou.
V neděli odpoledne dojala diváky Maryša až k potlesku ve stoje. Co víc si přát. Asi jsme ji hráli dobře. Ne, my jsme ji HRÁLI DOBŘE! Podívejte se na video ze zákulisí. Je to někdy fuška nachystat se na vystoupení, co Jani? A klobouk dolů před garderobiérkami. Třicátá druhá repríza Maryši. A ještě po nás chtějí ředitelé okolních škol, abychom ji hráli pro jejich žáky. Smluveno - bude se hrát ve čtvrtek 1. listopadu už v pět odpoledne. Není to pro ty z nás co pracujeme nebo jsme ve škole jednoduché.
V neděli se také udála i věc neobvyklá. Ráno v půl deváté mi doma tluče někdo na dveře. Rozespalý jdu otevřít a on tam Marek Koráb na mě vychrlí: "Přijď v půl jedenácté do divadla. Bude tam nějaká australanka a chtěl bych jí představit divadlo!" No dobře budu tam.
Původně avizovaná chvilka setkání s "australankou" se protáhla na příjemné, víc jak hodinové povídání s Barbarou Semenov z krajanského časopisu Čechoaustralan a s šéfredaktorkou zpravodajství Českého rozhlasu Naděždou Petrovou. Tak trochu koukali, jaké to mají v Boleradicích divadlo! Škoda jen, že nemohli zůstat déle i na odpolední Maryšu. Možná by se jim líbilo u nás ještě víc.
Jiří Janda